Příroda v Tunisku

Pobřeží - Smetiště - Vnitrozemí - Pouště - Hory - Meteorologie a astronomie

Pobřeží

Jestliže jedete do Tuniska s cestovkou, nejčastěji se budete vyskytovat někde na mořském pobřeží nebo prostě někde blízko moře. Příroda na pobřeží je... jak to říct ... nudná. Kdo zná jiné středomořské pláže, nenajde u tuniského moře nic extrémně zajímavého. Pár tamaryšků, akácií, palem a různé druhy trav. Plážový písek často (jako snad všude ve Středomoří) zpevňuje tlustolistý kosmatec, původem z jižní Afriky. Dále od pobřeží začínají suché makchie (středomořský typ křoví) s výrazným zastoupením fíkovníků a akácií.

Trochu lepší je to v zahradách přímořských hotelů, tam mívají hlavně moc hezké eukalypty. Obecně jsou ovšem hotelové zahrady většiny tuniských hotelů o kategorii horší než středomořské zahrady hotelů v EU, což je zde pravděpodobně způsobeno nedostatkem vody, případně nedostatkem peněz. Nebo snahy.

Zájemci o botaniku nebo zoologii se budou muset odebrat dál od moře a najít si nějaké smetiště. Tunisané do makchií odhazují vše, co jim odpadne od ruky.

Smetiště

Smetiště jsou v Tuzemsku všude, kde je civilizace. Možná bych měl napsat spíš "smetiště je", nikoli "smetiště jsou", protože okolí pobřeží hluboko do vnitrozemí je skoro jedno velké smetiště. Odpadky se válejí všude poblíž pobřežních hotelů, silnic a v okolí  měst. Jenom letiště je zametené.

Tuniské klima přináší tu výhodu, že všechny odpadky docela rychle vyschnou, a tak nehnijí. To umožňuje tuniským městům udržet si dýchatelný vzduch bez velkých nákladů. Horší je to ale na jaře nebo ve vlhčích obdobích, kdy se vzduch naplní nevýslovným puchem. Nebývá to ale často a na puch se dá překvapivě rychle zvyknout. Podívejte se na fotky tuniských smetišť.

Pokud se ovšem na nějaké tuniské opravdu husté smetiště vydáte, naleznete nejzajímavější přírodu. Nejenže je tam spousta zajímavých rostlin, ale také se na odpadcích slétají ptáci. V dubnu a v říjnu (příp. koncem září) je tunisko plné ptáků, kteří táhnou z Afriky do Evropy (či naopak), nebo kteří končí v Tunisku. Na smetištích rostou keře a křoviny, ve kterých nacházejí hodně potravy a možná i hnízdiště.

Spoustu zdejších keřů a bylin jsem vůbec neznal. Dobře se dají rozpoznat akácie (mají trny), fíkovníky a mladé palmy (podle listů), granátová jablka (podle plodů a květů) nebo skočec (ricinus). Podívejte se na fotky tuniských kytek.

Vnitrozemí

Převážnou část rozlohy Tuniska pokrývají suché stepi, na jihu pouště.

Střední a severní část Tuniska je zemědělská. Jsou tu normální pole, na kterých se pěstují olivy, obilí a zelenina. Všechna pole jsou suchá, ale zdá se, že jarní deště a občasná umělá závlaha brání tomu, aby se z nich staly pouště.

V dobách římské říše bylo celé Tunisko (tehdy provincie Kartágo) mnohem vlhčí oblastí. Pole v oblasti středního Tuniska byly obilnicí Říma.

Dost častým úkazem jsou v Tunisku solná jezera, tak zvané šoty. Obvykle je uvidíte pouze z taxíku někde v dálce, ale některé cestovky k nim podnikají i fakultativní výlety. Někde se v šotech těží sůl. Největší solné jezero se jmenuje Chott El Jerid (Šot Al Džerid). Solná jezera vznikají postupným vysycháním slané jezerní vody, takže po povrchu solných jezer se dá chodit.

Vnitrozemská města jsou špinavá a suchá. Přesto v nich občas lze najít zajímavé zahrady s fíkusy nebo oddychové parky s různými rostlinami, jehličnany a květinami. Asi nejhezčí park jsem viděl v Monastiru.

Pouště

V pouštích se moc botaniky ani zoologie neužije, i když i to je zajímavé. Na většině míst buďto neroste nic, nebo různé trávy, ve kterých se nevyznám. Zajímavější jsou oázy, na kterých se najde i docela hodně rákosí nebo vodních kytek, ale hlavně palmy a plevely rostoucí v jejich stínu.

Hory

Na severu Tuniska a na středozápadě je pohoří Atlas, které sice na naše poměry suché, ale na tuniské poměry velmi vlhké. Přímo v horách je hezky, ale přeci jen to jsou suché hory. K severu a u pobřeží jsou hory pohoří Atlas porostlé hustou a bujnou makchií západo-středomořského typu. Výše v horách keře ubývají, zůstávají odolné cesmíny, pár dubů a různé druhy kručinek. Na jaře lze vysoko v horách najít kvetoucí krokusy, jejichž oranžové pestíky se sbírají jako šafrán.

V západních oblastech tuniského Atlasu u hranic s Alžírskem je vlhkých už jenom pár oáz. Z hor teče několik říček, které jsou do jisté míry schopné zavlažit pole v nížinách, aby se z nich nestaly pouště.

Nejvyšší vrchol tuniského Atlasu je Jebal Chaambi (1544 m n.m., tedy zhruba jako Sněžka), občas tam i sněží.

Meteorologie a astronomie

Tunisko je pro svou jižnější polohu dobrým místem pro sledování zatmění slunce nebo měsíce. O konkrétních datech a lokalitách zatmění se informujte na hvězdárnách.

Tunisko leží kolem 35. rovnoběžky, a tak se za letních nocí dají pozorovat jižní souhvězdí, která u nás nejsou dobře viditelná (například Štír).

Jak vítr zvedá saharský písek, objevuje se občas večer "prašná duha", která se myslím odborně nazývá sluneční halo. Po obou stranách slunce se asi ve vzdálenosti sedmi stupňů objeví dva světlejší body s barvami seskládanými do duhy. Je to způsobeno difrakcí slunečních paprsků v prašných mracích. U nás je něco podobného v mnohem omezenější míře možno vidět jen v zimě krátce před příchodem mrazivého počasí, když se paprsky večerního slunce rozkládají na ledových krystalcích středně vysokých mraků.

Komentáře k této stránce - tuniská příroda na diskusním webu najih.cz

 

odsolovaci nadrze 16priroda cerviva datlepriroda krajinapriroda muslepriroda odsolovaci nadrzepriroda oselpriroda ovcepriroda prezrale datlepriroda primorska krajinatunisko lestunisko olivovnikytunisko polepriroda rybapriroda velbloudigazelyzmyje_rohata_small.jpgpriroda zabakasserine dravy ptakagave hlemyzdpriroda zahradapriroda zatmenipriroda zatmeni slunceslunecni haloslunecni halo 14atlastamerza oaza

Informace pro zvědavé turisty

Tunisko.com píše Yuhů. Kontakt.